Český jazyk je velmi zvučným jazykem. Kombinace hlásek a samohlásek produkují různě znějící slova a slovní spojení. Vyslovením určitých písmen po sobě, tak může znít slovo nebo i jen slabika velmi krásně a čistě, ale i tvrdě a nejasně. Někdo se řídí citem, jiný rozumem při používání různých obratů a cizích slov. 

V našem mateřském jazyce je také spoustu přejatých slov, což je při vytváření řeči naprosto běžný jev, a proto může být někdy problém, jak dané slovo správně vyslovit. Mluvit a psát jsou totiž dvě rozdílné, různorodé věci.  Taková přejatá slova z němčiny, polštiny nebo jiného jazyka mohou být občas zavádějící. Nejinak je tomu i ve slově fanfáry x famfáry.

Jistě jste již někdy zaslechli, hrát někoho tuto melodii na trubku nebo jí podobný nástroj. Jak však toto slovo napsat gramaticky správně? Možná je pouze varianta s písmenem -n-. Tedy fanfára. Jde o slovo přejaté z němčiny Fanfare a francouzštiny fanfare. A jak je vidět, slovo si udřelo svou původní podobu.

Diktát dnes pochopitelně vynecháme.

Fanfára

• má dva významy:
  původně - označení krátké skladby hrané na žesťové nástroje (trubka, pozoun, tuba)
  obecně - krátká znělka při slavnosti, troubení - podtrhnutí dané chvíle
• množné číslo - fanfáry
• v přídavném jméně také píšeme -n- , př. fanfárový

František z Kouzelné školky v televizi se vždy loučí slovy: „Mějte se fanfárově." Je při tom tak roztomilý.
Fanfáry vítají prezidenta na jevišti, dodávají na atmosféře a vážnosti situace.
Na slavnosti předání vysvědčení zazněly i fanfáry. To většinu lidí překvapilo.
U myslivců je zvykem, nechat zahrát fanfáry na zahájení lovu a ukončení lovecké sezóny.